Lyrics: Přihodilo se to
jednou v neděli,
v Grandu jsme ji
smutnou sedět viděli,
kluci měli řeči,
já je nevnímal,
ona byla sama
nikde její král.
S řádkou trablů
jsem se tehdy potýkal,
snad jí o nich nikdo
nikdy neříkal,
nebylo mi tehdy
vůbec do zpěvu,
náhle jsem byl
zcela blízko objevu.
Že chci ji mít,
já chci ji mít,
tu smutnou holku
s citrónovou šálou.
Pak jsem někam odjel
na pár dlouhých dní,
marné však to bylo,
táhlo mě to k ní,
hlodala mě
stále stejná obava,
jestli tuhle šanci
právě nevzdávám.
I když nepatřil mi
ani její stín,
nepřiznal bych nikdy,
že k ní nepatřím,
čím dál méně
bývalo mi do zpěvu,
vrátil jsem se
k místu svého objevu.
Chtěl jsem s ní být,
já chtěl s ní být,
S tou smutnou holkou
s citrónovou šálou.
Hledal jsem ji
ve všech městských uličkách,
hledal jsem ji po bytech
i na cestách,
propadla se někam
jako v pohádce,
kvůli ní jsem chtěl
i hory pokácet.
Až na jednom malém,
tichém nádraží,
spatřil jsem,
jak lokálka ji přiváží,
teď jsem se moh
klidně pustit do zpěvu,
vždyť právě jsem byl
zcela blízko objevu.
Že teď ji mám,
vezu ji k nám,
tu smutnou holku
s citrónovou šálou.
.
