Lyrics: Když pro oči nevidím,
to bývá mi pak všechno málo,
toužím pryč od lidí,
zkouším se sobě dál skrýt,
když pro oči nevidím,
mám noční můru neustálou,
že náš svět nás ošidil,
zda lepší je nebýt, nebo být,
zda něco můžu já jen chtít.
Mé dny jsou zdlouhavé,
jako plavba průplavem,
že maják v dálce bliká,
můžem nechat si zdát,
když ze šupin brýle mám,
pravda bývá míň než klam,
když nevidím kráčím nikam,
kde mám sílu jen brát,
víru brát.
Až pro oči uvidím,
svět můj se v barvách vznítí,
já úsměv od lidí,
motýlí síťkou smím vzít,
až pro oči uvidím,
já krásou se nedosytím,
já mírně se zastydím,
nad otázkou: Nebýt nebo být?
Když, co chci, můžu já jen chtít.
Tvé dny dřív táhly mé,
budou odliv s přílivem,
a maják tam v dálce snové,
svítit bude mi dál,
a brýle mámivé
spláchne odliv s přílivem,
objeví zprávu v slovech,
čas můj snad za to stál,
za to stál.