Lyrics: Když si klíče dáváš na věšák
a když slyším tvé ahoj,
když zas usednout se chystáš
za svůj psací stůl a stroj,
a když řekneš to jsem rád,
že jsem doma,
ani zmínka, že tu jsem i já,
pročpak neříct, že tu se mnou rád si,
že se mnou.
Ty v tom rozdíl asi nevidíš,
je to totéž dá se říct,
všechno vůbec kolem nás je stejné,
jen my dva jsme o kus dál nic víc,
dřív ses jinak ke mně z dálek vracel,
tehdy byl jsi jen z mé lásky živ,
dnes to je i není totéž,
dnes to vůbec není totéž co dřív.
Tos mi nosil plnou náruč aster,
běžel za mnou čtyři poschodí,
první sněženky jsi v dešti sháněl,
což se k tobě vůbec nehodí,
zřejmě letos nikde nejsou kytky,
asi mráz je zkosil mačetou,
ale příštím rokem opět možná pokvetou.
Když pak vypínáš své stereo
a když já už knížku dočtla jsem,
proč se nezeptáš nač myslím,
jak ses ptával před časem,
bude půlnoc časně ráno vstáváš
jsme už rozumní já vím,
řekni není to brzy, jestli není to moc brzy
za tak málo zim.
Tak mou ruku ve tmě najdi, tak,
chci znova stisknout tvoji dlaň a pěst,
ještě tisíckrát chci bdít a žasnout,
kolik proměn má noc, kolik hvězd,
ještě tisíckrát chci mít ten pocit,
že jsi vlastně jen z mé lásky živ,
že se milujem i dnes,
že to vůbec není jiné než dřív.
Tos mi nosil plnou náruč aster,
běžel za mnou čtyři poschodí,
první sněženky jsi v dešti sháněl,
což se k tobě vůbec nehodí,
zřejmě letos nikde nejsou kytky,
asi mráz je zkosil mačetou,
ale příštím rokem opět možná pokvetou.
Tos mi nosil plnou náruč aster,
běžel za mnou čtyři poschodí,
první sněženky jsi v dešti sháněl,
což se k tobě vůbec nehodí,
zřejmě letos nikde nejsou kytky,
asi mráz je zkosil mačetou,
ale příštím rokem opět možná pokvetou.
.
