Lyrics: Když se smutné ženy minou,
z dálky se poznají,
podobné bludičkám
bliknou a jdou.
Osamělé stejnou vinou,
spí v ranních tramvajích,
jen s vínem při svíčkách
se zdá jim, že jsou.
Vdovin závoj stále nosí
i když jsou v bikinách,
a když se shoufují,
stejně si lžou.
Chybí ten kdo má je osít,
i když ho proklínaj,
dál si ho malují
a sami jsou.
I já bývám smutná
a samotu znám,
vím jak láska chutná,
však vdovin šál
já ve skříni mám.
Smutné ženy je klan klanů,
plachý i zákeřný,
každý se poleká,
už tím, že jsou.
Já když sama,
sama ráno vstávám,
cítím je za dveřmi,
a strach mě obtéká,
že už pro mě jdou.
I já bývám smutná
a samotu znám,
vím jak láska chutná,
zatím vdovin
šál ve skříni mám.
I já bývám smutná
a samotu znám,
vím jak láska chutná,
zatím vdovin
šál ve skříni mám.
Být smutná,
být smutná,
svou krevní skupinou, já,
ne, ne, já, ne