Lyrics: Všechno já jsem měl po bráchovi zděděný,
I těch šatů, pár, v kterejch on si hrál,
O Vánocích, když se všem rozdávaly dárky,
Byl jsem já ten poslední, kdo se kouknout šel…
Vždycky jsem to já, koho smůla prohání.
Vždycky jsem to já, kdo to chápat má.
Ráno, když se probudím, a jdu koupit housky.
V krámě řeknou: „Litujem“, já jdu s prázdnou dál.
Vždycky jsem to já, koho smůla prohání.
Vždycky jsem to já, kdo to chápat má.
Jen tak v tílku, když jdu ven,
vždycky přijde bouřřka,
Když náhodou deštník mám
slunce svítívá.
Dívku, co jsem chtěl, víckrát už jsem nepotkal,
důvod nebyl ten, že bych trému měl,
na schůzku, když já jsem šel, jízdní řád se měnil,
autobusy, kam jsem chtěl, prý už nejezdí.
Vždycky jsem to já, koho smůla prohání.
Vždycky jsem to já, kdo to chápat má.
I když lásku nalákám a vyrazíme spolu,
Nikde nic se nekoná zavírací den.
Vždycky jsem to já, koho smůla prohání.
Vždycky jsem to já, kdo to chápat má.
V pátek jsem se narodil, třináctýho k tomu,
Dál nevěřím pověrám, klidně zpívám dál.